Jak postupovat při pracovním úrazu?

Podle ustanovení §271k zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, je pracovním úrazem poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Jinými slovy lze za pracovní úraz považovat takový úraz, který zaměstnanec utrpěl následkem plnění svých pracovních povinností. Pracovní úrazy můžeme obecně rozdělit na:

Smrtelné – každý pracovní úraz, jehož následkem zaměstnanec nejpozději do 1 roku zemřel.
Závažné – každý pracovní úraz, jehož následkem je hospitalizace zaměstnance delší než 5 dní.
Ostatní – každý pracovní úraz, jehož následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny.

Z výše uvedeného nicméně vyplývá, že ne každý úraz, který se zaměstnanci stane na pracovišti, lze kvalifikovat jako pracovní úraz.

Kdo určuje, zda se jedná o pracovní úraz či nikoliv?

Ustanovení §105 zákona č.262/2006 Sb., zákoníku práce, i v tomto směru hovoří zcela jasně. Rozhodnutí o tom, zda bude zaměstnanci úraz vzniklý na pracovišti uznán jako pracovní úraz, je plně v kompetenci zaměstnavatele. Zaměstnanec má povinnost objasnit příčiny a okolnosti vzniku úrazu, samozřejmě pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje. V případě, že by zaměstnavatel daný úraz jako pracovní neuznal a zaměstnanec si trval na svém, pak lze celou situaci řešit pouze soudní cestou.

Kdo je za pracovní úraz odpovědný?

U většiny pracovních úrazů je odpovědnost plně na straně zaměstnavatele. Jde o objektivní odpovědnost, které se zaměstnavatel obecně nemůže zříci a náhrady škody se může zprostit pouze ve vybraných případech.

Jedná se především o situace, kdy je pracovní úraz důsledkem porušení předpisů, které měly vést k zajištění bezpečnosti osob na pracovišti, a se kterými byl zaměstnanec předem důkladně seznámen, případně vznikl-li pracovní úraz v důsledku požití alkoholu či jiných návykových látek. Důkazní břemeno je v tomto směru však plně na straně zaměstnavatele.

Odškodnění za pracovní úraz

V případě, že zaměstnavatel úraz uzná jako pracovní, náleží zaměstnanci samozřejmě i odpovídající odškodnění. Výše odškodnění se odvíjí od závažnosti a typu úrazu. Obecně má poškozený nárok na:

Bolestné,
Náhradu za ztížení společenského uplatnění,
Náhradu ztráty na výdělku.
Náhradu účelně vynaložených nákladů.
Věcnou škodu.

Při nároku na odškodnění pracovního úrazu proto nezáleží na tom, zda byl vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem založen pracovní smlouvou či dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr. Stejně tak má zaměstnavatel povinnost být pro tyto případy pojištěn, aby došlo vždy k řádnému vypořádání odškodnění a zaměstnanec byl v tomto směru také chráněn.

Co se týče konkrétní výše odškodnění za pracovní úraz, zákoník práce se této problematice věnuje v ustanovení §265 a následující, případně v ustanovení §365 a následující.